Whole30, týden 3.

Tak jak?

Ptají se mě kamarádky, které vědí, že jsem už třetím týdnem v programu Whole30.

Dobrý, říkám já. Fakt dobrý.

Co to znamená?

Ty největší změny, které pociťuju, se kupodivu netýkají bezprostředně jídla. S jídlem ale samozřejmě souvisí – jako ostatně všechno, ne? Ve stručnosti:

  • Přestala jsem psát zbytečné smsky, brouzdat na internetu (a předstírat, že mě vážně zrovna teď zajímají události dne),
  • nečíhám na nové statusy na fcb.
  • Víc si povídám s dětma.
  •  Líp se soustředím.
  • Spím jak dub a když vstanu, nemám pocit, že bych si nejradši šla zas lehnout.
  • Zvládám všechno cvičení bez následující zdrcují únavy, která obvykle přicházela odpoledne.
  • Moje cvičení mě víc baví.

 

Dny vypadají jinak. Nejen tím, že máme trochu jiný režim (např. ze školky jezdíme domů na oběd, místo abychom pokračovali rovnou na kroužky). Náplň dne je jiná.

Když odkopnete pomyslné berličky ve formě kafíček, sušenek a jiných dobrůtek, které váš den do teď držely pohromadě (a pomáhaly vám ho přežít), začnete si chtě nechtě všímat víc všeho ostatního. Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc jídlo během dne zastiňuje všechno ostatní. Zjednodušeně řečeno, když si nedám sušenku ke kafi, spíš si všimnu, jak venku voní keř (nebo houká sanitka – není to vždycky jen růžové).

Mám vyrovnanější hladinu energie – nejsem tak protivná, unavená, podrážděná). Dokonce jsem se přiměla (ani nebudu psát po jaké době) konečně vyřídit nějaké pobíhání po úřadech.  Jsem svobodnější  – to zní pateticky, tak jinak: jsem svobodnější   omlouvám se, přesnější výraz neznám.

Co na to rodina

Z praktického hlediska: dodržovat W30 s celou rodinou není  náročné. Mám štěstí, že všichni máme rádi ryby, vejce, zeleninu i ovoce, takže hlavní jídla vařím pro všechny stejná. Jíme spoustu salátů, pečené, grilované i sušené zeleniny. Jediný problém (a jediný bod, kde nedodržuju W30 přesně podle doporučení), jsou všední rána. Vařit omeletu nebo míchaná vajíčka prostě nestíhám. Navíc mám dopoledne cvičení a tuším, že třeba lekce body shape nebo natáčení pro Fithall (nechcete si zacvičit?) by se s vajíčkama v žaludku nemusela úplně vydařit.

Dětem většinou něco upeču, nebo namažu chleba a sobě umixuju smoothie (nezkoušejte kombinaci je kešu mléko, banán a kakao! Hrozba závislosti na stupni 1!)

Co na to kamarádi

Slyšíte, jak to začíná skřípat?

Protože tohle je na W30 to nejtěžší. Kamarádi. Sociální život. Jen si to vemte.

Nepijete.

Nemůžete se nikde zdržet moc dlouho, protože musíte jít domů, abyste se mohli najíst (chlebíčky na návštěvě nemůžete. Nemůžete dokonce ani salát, protože v zálivce je cukr).

Je potřeba něco dodávat?

Jste za exota. V tom lepším případě. Ve většině případů jste za debila. 

Zas experimentuje s jídlem. Boože, ta si vymýšlí. To si nedáš ani decku? (Vůbec se tomu nedivím. Taky mě rozčiluje, když někdo příjde na návštěvu a dá si nanejveš skleničku kohoutkový. A nutno přiznat, že já jsem v tomhle ohledu dost návštěva-na-vyhození.)

Sama se svý m jídelníčkem problém nemám. Jednou jsem dostala šílenou chuť na oříškovou čokoládu, která číhala v kredenci (přišli jsme s dětma pozdě večer z hřiště, vysátí z ostrého jarního slučíka, unavení a hladoví), ale po normálním jídle (2 ztracená vejce, avokádovo – polníčkový salát, slunečnicová semínka) přešla.

Jenže nežiju na pustém ostrově a ani se tam nehodlám přesouvat. Takže dost často řeším večerní akce, kde se vždycky pije alkohol, kafe s kamarádkama (a něco sladkýho k tomu), drahý sýr, který dostaneme jako dárek a musíme hned ochutnat…atd. (Díky bohu za to, že mám kam a večer jít! Aby to neznělo, že si na sociální kontakt stěžuju.)

Zkrátka: jestli je mi někdy W30 na obtíž tak právě v těhle situacích.

 

..trochu pruda

Po těch třech týdnech je jídlo trochu nuda. Můžu samozřejmě zkoušet pořád nové věci, bylinky, koření atd., ale to mě stojí tolik energie a úsilí, raději vařím stále totéž. Na druhou stranu, jím jídla, která mi chutnají, takže nijak netrpím.

Suma sumárum

Když vykrátím plusy a minusy celého programu, jsem jednoznačně v kladných číslech a to hodně vysoko.

A co vy? Umíte si představit, že byste se do podobného programu pustili? Napište mi, jsem zvědavá!

Příště napíšu o finanční stránce programu.

Vzhůru do posledního týdne!

 

Marie Korseltová

Miluju pohyb. Učím ženy, jak se k němu dokopat, udělat z něj přirozenou a příjemnou součást svých běžných dnů a cítit se díky tomu skvěle!

Můj příběh najdete tady.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *