Jím jako chlap: Whole30, 2. týden

Jsem (už!) v druhém týdnu Whole30 a jsem na sebe náležitě pyšná. Popravdě, kdykoliv si tenhle fakt uvědomím, nafouknu se pýchou jako matrace k moři.

Jsem na sebe pyšná, protože to pro mě znamená odshora dolů překopat komplet celý zajetý rytmus, v kterém já (plus celá rodina) fungujeme. A to není sranda. Svrbí mě prsty, mohla bych o Whole30 psát celou noc, ale raději si to rozporcujeme na líp stravitelé kousky, jo?

Co je na W30 nejtěžší?

  • Režim. Abych to vysvětlila. Do W30 jsem byla zvyklá jíst typicky „ženským“ způsobem (to je moje pracovní označení, nekřičte na mě, že je nepřesné a gendrově úúplně mimo!). Smoothie, půlka housky, proteinová tyčinka…něco a ještě něco a pak (možná) něco jako večeře. Spousta jídla a přitom žádné. W30 jde přesně opačnou cestou: povolená jsou 3 jídla a mezi tim optimálně nic.

Jinými slovy: třikrát denně ke stolu, pěkně si nandat na talíř, do syta se najíst a do příštího jídla maximálně černou kávu a vodu. Pro někoho, kdo se v posledních letech stravoval ve frekvenci pasoucí se ovce jako já, to je docela fuška. V první řadě: musím mít hotový teplý oběd dopředu (dopoledně vařit nestíhám). Ale to není to nejtěžší.

Přiznávám se nerada (hlavně sama sobě), ale s teplým jídlem přes den mám dost psycho-blog. Nevím přesně, kdy to vzniklo, ale oběd jsem prostě jednou z denního režimu vyškrtla. Já, věčně v akci,  rozlítaná, stíhající x věcí najednou, v poklusu a ve víru dění – a oběd? To mi prostě nešlo dohromady. Nebo ještě jinak:  bez oběda si připadám výkonnější. Víc toho stihnu. Nemarním čas.  (Blbost. Nesmysl. Já vím, že je to nesmysl.)

Takže oběd. Dost často si musím připomínat, že nejsem pupek světa, můj oběd fakt není TÉMA a věčně se někomu nechlubit, jak jsem se v poledne nadlábla. (Dneska losos s cuketovými sušenými proužky, salátem z polníčku a rukoly, sorry!)

A co je nejlepší:

Prvních pár dnů jsem myslela, že puknu, jakou jsem měla chuť na cappuccino a něco sladkého. Taky na svůj carnitin drink, který piju během cvičení. Ale rychle to přešlo. Chuť na sladké mě teď netrápí vůbec, což mě nepřestává překvapovat. Dokonce peču dětem muffiny a buchty, cítím vanilkovou vůni v celém domě, vytírám těsto z mísy do formiček – a nic.

To je skvělé. Jednoznačně můžu potvrdit teorii, že i malá konzumace cukru vzbuzuje další chutě na sladké. Autoři W30 tomu říkají „cukrový démon“ – docela přesné.

Další pozitiva: piju vodu a černou kávu! To jsou dvě položky, které mám na seznamu „chci se naučit“ už několik let. Pít vodu je na žízeň zdaleka nejlepší a pít černou kávu je zas nejlepší způsob, jak si vychutnat její hořkou a intenzivní chuť. Pít „černou“ a „kohoutkovou“ mi přijde dospělejší, víc „smart“ a přesněji korespondující s původním účelem (tj. zahnat žízeň a nakopnout organismum). Jenže když si do vody můžete dát džus a do kafe mlíko…víte, kam mířím. Teď tedy konečně PURE voda a káva.

Ještě zmíním, že v posledních dnech opravdu tvrdě spím a trávicí problémy, které mě trápily před W30 se výrazně zmírnily (je pravda, že nově i každý den cvičím hormonální jogu, což má určitě taky vliv.)

Mám pocit, že mám víc energie na cvičení a i na aktivity okolo a jestli je to placebo efekt, nevadí.

Po ránu ani večer nejsem tak unavená jako obvykle (je fakt, že díky pravidelnému jídlu chodím i pravidelně spát).

Tolik ve stručnosti zprávy z bojiště.

Příště budu konkrétnější: co jím a jak,co na to rodina a kamarádi.

Budu ráda, když mi napíšete, po jaké ptravině – jídle by se vám stýskalo nejvíc (kdybyste se pustili do W30)! Kolonka na vaše komentáře čeká..

p.s. kuře se zeleninou na náhledovém obrázku je SNÍDANĚ!

 

 

 

 

 

 

Marie Korseltová
Miluju pohyb. Učím ženy, jak se k němu dokopat, udělat z něj přirozenou a příjemnou součást svých běžných dnů a cítit se díky tomu skvěle! Můj příběh najdete tady.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *